Možnosti využití gemmoterapie v psychiatrii

4.12.2007
1274 zobrazení

V současné době prochází - nejen česká - společnost nelehkým údobím, kdy na jednotlivce jsou kladeny velmi vysoké nároky, které nadměrně zatěžují psychiku a urychleně opotřebovávají regulační mechanismy.

Podle údajů WHO[1]) jsou nejvíce předepisovanými - a také nejvíce zneužívanými léky - prostředky ze skupiny tzv. trankvilizérů, tedy...
zdroj: Google.com

Podle údajů WHO[1]) jsou nejvíce předepisovanými - a také nejvíce zneužívanými léky - prostředky ze skupiny tzv. trankvilizérů, tedy léčiva, která navozují zklidnění, tlumí pocity úzkosti a obrušují přetlak psychického napětí.

Klasickým reprezentantem této skupiny léčiv je diazepam a jeho četné deriváty, které jsou nabízeny pod různými obchodními názvy - jako Radepur, Defobin, Rudotel aj. Tato léčiva jsou vysoce návyková a při delší době podávání zanechávají v organismu nezvratné změny, především v mezimozku.

Druhou skupinou stále více předepisovaných léků jsou antidepresiva, tedy léčiva, mající zlepšovat náladu. Pojem „deprese" ovšem nesmíme chápat zúženě jako stav chronicky špatné nálady. Zejména v případě endogenních depresí jde o hluboké onemocnění „celého člověka" a podle údajů odborné literatury jde o stavy, přinášející postiženému nezměrné utrpení.

Antidepresiva jsou mnohem méně návyková, než trankvilizéry a proto jejich podávání v poslední době psychiatři upřednostňují i tam, kde dříve byl jednoznačně indikován trankvilizér. Jejich nevýhodou vůči trankvilizérům je velmi pomalý nástup účinku, trvající až 3 týdny.

Teoretické vysvětlení účinku antidepresiv je podpořeno rozsáhlými randomizovanými studiemi, ze kterých vyplývá, že tato léčiva různými mechanismy ovlivňují hospodaření mozku tzv. neurotransmitery, především cholinem a serotoninem.

Původní dělení antidepresiv bylo na thymoleptika a působky IMAO. Thymoleptika vychytávají biogenní aminy, především serotonin (a dopamin) v těle a dopravují ho přednostně do mozku, kde je potom těchto látek dostatečné množství, aby mohly obsadit všechny receptory na synaptických štěrbinách mezi jednotlivými neurony. Dělí se na antidepresíva tricyklická a tetracyklická. IMAO jsou inhibitory monoaminooxidázy, tedy enzymu, který štěpí, resp. odbourává biogenní aminy - serotonin, dopamin a částečně i cholin. Thymoleptika a IMAO se nesmějí podávat současně, ba dokonce ani s krátkým odstupem, protože hrozí riziko vzniku hypertenzní krize, což je život ohrožující stav.

Modernější antidepresíva jsou zaměřena především na hospodaření se serotoninem, jehož nedostatek v mozku se ukázal pro vznik depresívního stavu nebo panické poruchy mnohem důležitější, než dopamin.

Při rozvinuté depresívní epizodě platí zásadní doporučení, že vhodná antidepresíva se musí podávat v dostatečně vysoké dávce a po dostatečně dlouhou dobu, jinak se epizody vracejí, často s horším průběhem. Proto by každá depresivní nebo panická epizoda měla být léčena na odborném pracovišti. Odborní psychiatři - zřejmě právem - poukazují na nežádoucí skutečnost, že někteří praktičtí lékaři se tyto nemocné pokoušejí léčit sami - a buď přímo oni nebo nemocní - se bojí počátečního vysokého tzv. útočného dávkování. Nemocný tak často používá správný lék, ale v nesprávné = příliš nízké dávce, kterou si někteří nemocní ještě dále snižují, protože se „obávají chemie." Nízká dávka sice otupí nejostřejší hroty depresivního ataku, ale nedostatečně; po nějaké době je nemoc jakoby zakonzervována ve stavu, kdy nemocný sice již neprožívá nejhorší utrpení, často spojené se suicidálními úmysly, ale je mu stále špatně, prožívání je vnímáno s těžkým dyskomfortem a nemocný se utvrzuje v názoru, že jeho nemoc je v podstatě nevyléčitelná.

Nyní stojí tedy otázka, zda u těchto stavů můžeme nemocným pomáhat fytoterapeuticky a zda při fytoterapii je možno užívat i gemmoterapeutik.

Odpověď je poměrně jednoznačná: pokud pro hodnocení patologického prožívání použijeme známou školní stupnici, kde 1 znamená nejlehčí formu poruchy, reprezentované pouze špatnou náladou a kde 5 znamená plně rozvinutou depresívní epizodu, kdy nemocný už začíná vážně přemýšlet o sebevraždě, protože nevidí jiné východisko - můžeme zopovědně říci, že fytoterapeuticky můžeme na odborné úrovni zasahovat u stupně 1 a 2 a pouze pomocně u stupně 3. Stupeň 3 je třeba již ovlivňovat silnějšími léky, stupeň 4 patří zcela jistě do rukou psychiatra - a při stupni 5 psychiatr bude zřejmě uvažovat i o nutnosti ústavní léčby.

Bylinných drog, které mohou ovlivňovat psychický stav není mnoho - a je zajímavé že působí obdobně jako chemická léčiva, vč. skutečnosti, že - zejména thymoleprika - mají opožděný nastup účinku

- nať meduňky lékařské působí jako trankvilizér

- nať zavinutky podvojné působí jako trankvilizér

- kořen kozlíku lékařského působí jako prosté sedativum

- nať buřiny srdečníku působí jako prosté sedativum

- květ levandule působí jako prosté sedativum

- nať mařinky vonné

- nať mučenky opletní působí jako trankvilizér

- nať sporýše lékařského působí jako thymoleptikum

- nať dopbromysli působí jako thymoleptikum

- list vrbky úzkolisté působí jako thymoleptikum

- nať třezalky tečkované působí jako IMAO

- nať gotukoly působí thymoleptikum

- nať mexické damiány působí jako IMAO

IMAO působí částečně jako jakési energizéry a proto je jejich aplikace vhodná spíše u depresí, u kterých převažuje útlum. Tam, kde převažuje spíše motorický neklid, tedy u depresívních epizod agitovaných, jsou vhodnější spíše thymoleptika.

První otázkou, která terapeuta napadne je, zda v případě, že i většina bylinných drog v základní koncentraci působí mírně, resp. slabě je vůbec možné a vhodné uvažovat o ordinaci gemmoterapeutik. Odpověď na tuto otázku není zdaleka jednoznačná. Již jsme si řekli, že gemmopreparáty jsou vlastně připravovány ve zředěném stavu, tj. v homeopatické potenci D1 - což odpovídá přibližně desetinásobnému rozředění účinných látek. Praxe však ukazuje, že gemmoterapeutika nelze podceňovat. Jednak potence D1 obsahuje ještě poměrně značné množství účinných látek, dále jsou v gemmopreparátech přítomny další látky, které se v rostlině nacházejí pouze v zárodečných buňkách, takže v obyčejných alopatických výtažcích nemohou být a konečně nelze opomenout ani přítomnost nové informace, dodané homeopatickým protřepáváním podle předepsaného postupu.

Žel, nemám k disposici výzkumné pracoviště, takže se mohu řídit pouze zkušenostmi, odpozorovanými z praxe. Vícekráte jsem si ověřil, že platí na gemmoterapeutika přednostně reagují lidé s hlubším duchovním smýšlením. Obecně to platí i pro homeopatika jako taková. Věrohodným způsobem se tuto skutečnost pokusil vysvětlit RNDr. Emil Páleš, CSc. - který naznačuje, že homeopatika (kam se potažmo řadí i gemmopreparáty) nepůsobí přímo na fyzické tělo, ale na jeho jemnější prekurzor, tedy předobraz, kterým je tzv. tělo astrální, kterému se hrubé tělo fyzické postupně snaží přizpůsobovat. Astrální tělo materialistů je s hrubým fyzickým tělem svázáno velmi úzce, takže jemnější vlivy homeopatik na něho působí jen málo. U člověka s duchonvím prožíváním je naopak astrální tělo spojeno s fyzickým volněji, takže slabé, jemné vlivy lépe vnímá.

U lidí s duchovnějším smýšlením se tedy nebojím nasazení gemmoterapeutik; u memocných, zaměřených více materialisticky dávám přednost spíše klasickým čajům nebo tinkturám; navíc musím zohlednit i to, že ne všechny gemmoterapeutika z bylin, ovlivňujících psychiku, jsou komerčně dostupná.

U gemmoterapie jsem se setkal se zajímavým fenoménem, kdy působení gemmopreparátu je poněkud jiné, než působení klasické drogy. Markantně to vystupuje zejména u dvou gemmopreparátů a sice u měsíčku, lípy a vřesu. Měsíček valně psychiku neovlivňuje, ale (mně) neznámým mechanismem dokáže po delším podávání zvýšit u uživatele práh citlivosti, takže ten se stává méně citlivým na rušivé vjemy a dění. Vjemy, které dotyčný ještě včera vnímal jako rušivé a bolestivé, jsou nyní podprahové a tudíž nevnímány. Lípa rovněž psychiku příliš neovlivní, ale jaksi uživateli posílí nervy, takže ten nápor lépe snáší. Měsíčkovým, ani lipovým čajem nelze těchto stavů dosáhnout ! Vřes ve formě čaje mírně uklidňuje, ale kombinace vřesového thé s přídavkem vřesového gemmoterapeutika působí mnohem razantněji - zejména u onkologických pacientů.

Měli bychom se zmínit ještě o jedné skupině drog - a to jsou byliny, označované jako adaptogeny, harmonizéry neboli antistressory. Hlavním představitelem této skupiny je kořen ženšenu a dále kořen eleuterokoku, kořen aralky mandžuské, kořen a nať klanoprašky čínské, kořen leuzei, zlatý kořen čili kořen rhodioly a další. Žádná z těchto drog nepůsobí zkidnění, ani nezlepšuije náladu. A účinně pomáhají organismu v boji proti stresu a tím podporují jeho adaptaci na prožívané situace a organizmus harmonisují. Dlouhodobý stress, byť třeba malé intenzity působí na člověka jednak subjektivně, jedna objektivně. Subjektivně se zhoršuje nálada a dostavují se psychické napětí. Tyto faktory je možno výrazně korigovat např. cvičením tai-či nebo jógy, ale i filozofickým hledáním pravého smyslu života; úlevu přináší i byliny nebo v krajním případě léky. Objektivní působení stressu jde však přes podvědomí a vůlí s tím nejde mnoho udělat. Dochází k rychlejšímu opotřebování regulačních mechanismů a následkem toho - mimo jiné - např. k rychlejší sklerotizaci cév a tím vlastně k rychlejšímu stárnutí. Byliny z této skupiny však umí tento stav výrazně regulovat a situaci navracet k normálu. Uvedené byliny jsou většinou cizokrajného původu a není mi známo, že by některý český výrobce gemmopreparáry těchto taxonů nabízel a potřeba není kryta ani dovozem. Jsem přesvědčen, že pro gemmopřípravky z těchto bylin budou platit sejná pravidla, jaká jsem uvedl nahoře pro užití produktů naší domácí flóry.

Autor: Josef A. Zentrich, bylinář

Mohlo by vás zaujímať

Bylinné čaje – strážci našeho zdraví

Zdraví pomocníci Bylinné čaje jsou ideálními společníky při cestě za lepším zdravím. Odedávna jsou používány jako přírodní...

4.11.2009
1292 zobrazení

Diskusia